Pozdrav z Jižního města II.
Tak Vás zase všechny zdravím. Doufám, že alespoň někoho můj poslední příspěvek zaujal nebo na okamžik přiměl k zamyšlení.
Ráda bych se dnes ještě vrátila k problematice Ega, jeho vzniku a projevům. Co to tedy to Ego je a narodila jsem se s ním už? Chtěla jsem už jako dítě mít luxusní jachtu a 3 limuzíny v garáži? Měla jsem se už tehdy nutkání se s každým na potkání poprat nebo ho porazit? Bála se závazků a měla pocit, že člověka jenom vysávají? Měla jsem už tehdy pocit, že realita není dostatečně pozitivní a tak jsem si ji občas přikrášlila lží? Měla jsem chuť dokazovat všem kolem svůj úspěch? Nutkavě se do nekonečna zaobírala důvody pro a proti? Měla jsem touhu vypadat bezmocně a druhé manipulovat?....pravděpodobně ne. :-) Člověk na svět přichází se všeobjímající důvěrou v okolní svět a bez získaných přesvědčení (typu: Mamince a tatínkovi se „ne“ neříká. :-)) a stereotypů chování. A právě ty Ego charakterizují.
Znamenalo by to tedy, že charakter osobnosti - Ego se vytváří až v průběhu života a na základě osobní zkušenosti. Které to jsou ale zkušenosti, které nás vedou k tomu, že takováto přesvědčení a stereotypy chování přijmeme za vlastní a jakou roli pak tato přesvědčení a stereotypy hrají v našem životě?
OdpověÄ na tuto otázku je trochu nepříjemná, ale překvapivě jednoduchá. Vyjmenujte svá 3 oblíbená ;-) opakující se traumata z dětství, stresy, silné emocionální podněty (nejčastěji s rodiči, sourozenci, kamarády a spolužáky) a podívejte se na Váš oblíbený ;-) scénář obrany v těchto situacích. Tyto obranné scénáře, zajišťující pohodlné přežití osobnosti se pak postupně stávají základními pilíři Vašeho Ega.
Zdá se tedy, že Ego nejsem JÃ (byla jsem i před Egem:-)). Ale že Ego je pouze individuální nástroj, který naší osobě, našemu skutečnému JÃ, umožňuje přežít mezi lidmi. Trochu otázkou zůstává jaký je vztah mezi EGEM a mým skutečným JÃ. Také mám malý problém s tím, že autorem mého EGA nejsem pouze JÃ ale zdatně se na jeho vygenerování podílelo i mé okolí. Pokračování příště