Proc podle me SOA funguje - trochu jinak

Rados se letmo zminil o prezentaci, ktera ho na toto tema nadchla.

Zrovinka minuly tyden v patek jsem o tom taky premyslel a zacal bych typem kontraktu (zadny interfaces, coupling anebrz smlouvy).Prvnim typem je "fixed price" tzn. zakaznik neco chce, my udelame odhad, zahrneme magickou konstantu (contingency) a je to. Riziko zde je zrejme, zmena v pozadavcich, nedorozumneni, nestihani terminu atd. Takhle si predstavuju waterfall, ktery produkuje obrovske legacy systemy tzv. muffins.

Dalsim typem je "time and expenses", kdy zakaznik plati nas skutecne zpracovany cas a vydaje. Je tedy na nem, zda-li bude chtit tu ci onu featurku a riziko je vicemene na nem, jelikoz se mu muze projekt pekne prodrazit. Tohle mi zas pripomina XP a otevrenou modularni architekturu tzv. donuts.

Poslednim typem kontraktu, ktery se casto pouziva je "service level agreement" tzv. SLA. Zde se zakaznik a dodavatel dohodnou na konkretnich dodavanych sluzbach, jejich spoplatneni + KPI (key performance indicators), pomoci kterych se sluzby pravidelne vyhodnucuji. Pote plati zakaznik (credits) nebo my (penalties). Tento typ kontraktu mi prijde fer, jelikoz nase riziko z pocatecnich vysin dynamicky klesa tak, jak postupne se zakaznikem zacneme zit v symbioze. Zakaznik je taky stastny, protoze presne vi, co dostane a kontrakt neni jen blackbox, ze kteryho vypadne cas a cena. SLA je pro me takova highlevel SOA. Z vlastni zkusenosti vim, ze tohle funguje.