Žít a nechat žít

Žít a nechat žít. Zdánlivě jednoduchý postoj a myšlenkový metamodel, který je přesto většině tak vzdálený. Naučit se být zodpovědný sám za sebe, a tudíž žít, v sobě totiž nese tu někdy nepříjemnou věc asice poznání a přiznání si sama sebe. A také zodpovědnost za své činy.
No a druhá část je snad ještě těžší. Vlivem nedostatku a někdy naopak zneužitím emoční inteligence nejsme schopni citlivě našlapovat kolem hranic toho druhého.

Proto z toho sexy jednoduchého, ankapovského metamodelu vznikl derivací legislativní model, snažící se pojmout chaotickou realitu a svázat ji do snůšek zákonů a nařízení. Zkrátka jsme o úroveň abstrakce níže, z elegance jsme spadli do upoceného látání děr, neboť překvapivě se těch bambilión životních možností těžko svazuje do přesné specky. Z nádherně jednoduchého mikrokernelu o 2 operacích jsme v monolitickém marastu.

Prakticky to pak vypadá tak, že neřeším stavební povolení, pokud tím neomezuju své sousedy. A jsem samozřejmě ihned klepnut přes prsty pozornými pracovníky památkového ústavu. Protože co když se to ten blázen chystá celý zbourat.

Na prázdné dálnici mě nahání passat, protože 130. Všem stejným metrem nezávisle na schopnostech řidiče a auta.Nebo další věc – odbočování doprava na červenou. Báječná optimalizace z USA pro plynulost provozu, kterou tady pravidelně aplikuju na křižovatkách bez kamer. Toho troubení, kterého si vyslechnu od joudů za mnou, civících do prázdné křižovatky…

Chystám se rozkopat metr chodníku kvůli připojení na plyn. Stavební úřad mě nutí oslovit 30+ vlastníků kabelů kdekoliv v Bráníku a získat jejich souhlas…

A co mají tyto situace společného? Řeší se v nich složitě a naivně předcházení potenciálnímu problému bez přihlédnutí ke kontextu a inteligenci subjektu. Barák mi může spadnout i s posvěcením památkářů, protože to se u 200 let starý stavby prostě stát může, pokud se do toho pustí amatérská parta. Prázdná dálnice mě maximálně uspí a ve 130 usnu snadněji. Semafor ví kulový, jaká je aktuální situace provozu. No a u kabelu si fakt nejsem jistej, jestli někdo ty pavoučí sítě vůbec může rozklíčovat. Kamarád mi říkal, jak si kdysi v Mostě hodil načerno do výkopu optický kabel a připojil na net několik set domácností. Zkrátka nikdy nevíte a jedna sonda a opatrný výkop by to řešil.

Blbý je, že tohle prožívám dnes a denně. Našlapuju v podstatě minovým polem nařízení, která jsou nezřídka proti zdravému rozumu a o kterých nemám nejmenší tušení. Navíc mi ta nařízení hází do cesty heorické questy ala slepička, co běžela kohoutkovi pro vodu.
Jsem dalek povyšování se nad ostatní, ovšem situace, kdy se na všechny lidi nahlíží jako na stejné, nemyslící, podprůměrně inteligentní tvory, mě prostě nenechává chladným. Takže budu dál žít po svém a neomezovat ostatní. A také platit pokuty a čelit vymahačům obskurních pravidel. Obávám se, že občanská neposlušnost je jediná cesta ztohoven.

img_0948