Pan manažer primeros

Manažerská poučka zní:

“Dobrý manažer si chrání svůj tým a zastává se ho”.

Jít s kůží na trh proti zlému okolí je samozřejmě cool, bohužel si z toho hodně vedoucích odnese pouze ponaučení, že musí svůj tým za každou cenu chránit. A to mnohdy hermeticky a oboustraně před veškerou interakcí s okolím – kritikou, pochvalou, žádostí o radu, či pomocí jinde ve firmě. Můj tým, můj hrad. Co na tom, že tým z důvodů nedostatku zpětné vazby degeneruje a “školkovatí” a okolní týmy, potažmo firma nevyužívá naplno potenciál možných vazeb napříč týmy či dokonce vně firmy? Jelikož jsou meetingy apriori špatné, tak o nich raději týmu ani neřeknou natož aby je nechali svobodně rozhodnout o účasti na nich. V nemocných firmách si pak manažeři rádi poměřují péra (vedle vzájemné kuřby na zadním sedadle jejich superbu :)) podle “ovcí pode mnou”.

Jediný “profit” z dané situace má samozřejmě vedoucí v podobě zdánlivé nepostradatelnosti. Celý tým spoléhá na jeho genialitu a znalosti terénu. Průšvih je, pokud má pak tento jedinec kromě nedostatku geniality i třeba problém s komunikací. Jednotliví členové jsou pak vlivem toho schopni řešit samostatně triviální úkoly (“merge pull requestu”), protože pro strategičtější rozhodnutí (“pojďme nabrat dalšího člověka, protože nejspíš dopadnou tyhle 2 projekty a cashflow je ok”) nemají dostatek informací a ani zkušeností.

Možná je to mou celkovou leností či jednoduchostí, ale já se svůj tým upřímně snažím nechránit vůbec. Když je málo peněz, řeknu jim to. Když je klient monstrózně naštvanej, udělají si appear.io přímo s ním. Ale i naopak, v případě pochvaly řeknu klientovi, ať to neváhá při dalším meetingu říct týmu sám. Proč to obalovat do matrixu? Nemám absolutně chuť hrát roli nějaké přiblblé proxy a ani potřebu masírovat své ego rolí “táta vševěd Fil” danou jen tím, že nejsem transparentní.

Snažím se být maximálně otevřený a upřímný, protože je to pro všechny jednodušší. Tady máte fakta a cíl mise – vy najděte cestu, čiňte rozhodnutí. Já tu stejně nemusím pro většinu z nich být. Naučte se sklízet (a papat) plody své práce ať už jsou jakékoliv. Zasahuju jen v okamžiku, kdy se bárka evidentně dostává na scestí nebo točí v kruhu. Pokud se to opakuje, obměním posádku a hurá zpátky do hibernace. Věřím, že takový tým se pak dostane rychle na úplně jinou uroveň, pochopí byznys a třebas si pak někdo z něj založí vlastní firmu (tedy úplně nejlépe frenčízu TopMonks samozřejmě).

Dovětek: Teď na konci mě napadlo, že je to podobně neblahý přístup, jako vysilující Helicopter Parenting. Vyšťaví vás a beztak jsou pak jak známo děti líných rodičů šťastnější.

5 thoughts on “Pan manažer primeros

  1. Petr Štěpánek

    Další zajímavý článek k zamyšlení, díky za něj.

    Předtím si psal o zaměstnancích, teď o manažerech, mě by ještě zajímalo, jak se díváš na samotnou práci. Můžeš mít zaměstnance, kteří se chtějí učit a dělat věci dobře, manažery kteří se nebojí sdílet informace a nedělají z práce školku, jak ale dělat něco, co má smysl?

    Možná to do sebe pak všechno zapadne a takoví lidé se sejdou právě u toho smysluplného projektu. Nebo můžeš mít práci, která vydělává a moc nad jejím smyslem radši nepřemýšlíš a přitom vedle stavíš tu katedrálu (i když v praxi je to asi spíš “vedle sníš o tom, jak jednou buděš stavět …”). Neměl bys i k tomuhle nějaký postřeh?

  2. filemon Post author

    Ahoj Petře,
    no vlastně tohle přesně mě teď fulltime zaměstnává. Jak dělat firmy budoucnosti – férové, humánní, učící se, nekonečně škálující ale zároveň vydělávající. S partou monků teď na tom pilně pracujem, první výrobek z naší dílny je teď v alfa stádiu -> . Celé založeno na zkušenostech z JetMinds, TopMonks a všech zaměstnavatelů, kteří nám přišli v našem životě do cesty. Takže žádné teoretické bullshitení o svobodných firmách, ale znalosti podtržené nástroji.

    Zaroveň chystám do konce roku začít s krátkými video postřehy na tohle téma, takže stay tuned.

Comments are closed.