Po úspěšném absolvování letošní K 100, z které jsem si kromě transcendentních zážitků odnesl i krásné 78. místo, jsem se rozhodl zúčastnit dalšího ultra podniku. Tím se stal Jizerský Ultratrail, jehož první ročník sklidil vlnu pozitivních ohlasů.

Start byl v sobotu 19.7. v 7:00 ráno v Pekle (nad Josefovým Dolem). V rámci vysokohorské aklimatizace jsme dorazili už v pátek a užili si pitoreskní městečko Janov. Při příjezdu mě trochu rozhodil malý cyklista, který při nekontrolovaném psycho-sjezdu zabrzdil až o naše právě zaparkované auto. Naštěstí to byl tvrďák a i přes pěknou ránu se oklepal, omluvil se za nefunkční brzdy a odfrčel dál. Inu horalové. Raději jsme se pak ale několikrát rozhlédli, aby nás náhodou nepřejel i jeho případný bratr.

Na startu jsem se vyloupl zhruba půl hodiny předem, do závodu nakonec nastoupilo cca 270 běžců. Předpověď slibovala až 35 stupňů, takže dost čipů nakonec zůstalo ladem.

7:00 a je tu start.
Rád vybíhám ze zadních pozic, takže při úvodním seběhu míjím snad 100 lidí. “Hlavně klid File, bude to dlouhý”. Mrknu na hodinky – 3:50 min/km. Fuck, takhle se běhá desítka a ne ultra – raději zvolním.

Následuje první výběh/výšlap a startovní pole se roztrhává. Po zhruba 10 km běžím sólo na cca 30-40 místě.
Najednou se kolem mě přežene skupina více jak 20 běžců, od pohledu eliťáků. Ptám se, co se děje.
“Zakufrovali jsme”.
Uvědomuju si, že jsem v tu chvíli bez vlastního přičinění tedy běžel v top 10.
Než mi tato skupinka chrtů zmizí z dohledu, ještě spolu dáváme brod. V propozicích je poznámka, že ho lze absolvovat suchou nohou. Ano, lze – pokud jste vodoměrka. Ja mám na druhém břehu totálně rozmočené nohy a je mi jasný, že mě puchýře nejspíše neminou.
Výšlap sjezdovky na Tanvaldský Špičák je klasická zkouška psychiky při každém ultra. Stojíte u úpatí a v příkrém kopci vidíte vlnící se housenku běžců. A vás při tom pohledu najednou opustí všechny síly.
Postupuju klasicky, chytnu se jednoho z kolegů, sleduju pouze jeho boty a jdu jak robot.
Na Mariánských schodech se pořádně vychladím, teplota už pomalu stoupá. Pár póz pro fotografa a hurá na trať.
Následuje pro mě nejkrásnější pasáž asice zhruba 10 km lehčího stoupání na osadu Jizerka. Vlevo divoká říčka Černá Desná navozuje tu správnou trailovou atmosféru.
Ale to už je tu Jizerka, mám za sebou 26 km a cítím se absolutně úžasně. Postupně se trousí osamocení běžci, z čehož usuzuju, že se držím na vyšších pozicích. Jen doplním 2 0.5l cecky s vodou a už zase vybíhám.
Běh se bohužel mění v chůzi, doteď milé a šimrající sluníčko začíná pěkně kurevsky pálit. Celý ultralehký dres je doslova prochcaný, z kšiltu mi nepřetržitě kane pot. Navíc přichází betonová a asfaltová část.
Krize je tu. Dávám doping – sójový suk originál. Mňam mňam, to je dobrota. Míjí mě doslova sprintující polonahý kolega se sluchátky. “Let’s do it tonight!”, zpívá si nahlas pro sebe a chechtá se na mě. Jizerské halucinace.
Naštěstí je tu další občerstvovačka na 37. km. Tam už sedí pár závodníků, kteří končí. Je to lákavá myšlenka, protože z tohoto bodu je to zpátky pár km. Nenechám se však psyrénama svézt, láduju vodu, Birell, kolu, meloun, datle a jdu dál.
Na 41. km přichází zpestření v podobě rychlostní prémie.
Jde o 3.5 km dlouhý drsnější seběh se samostatnou cenou.
“Pěkně v pohodě File, nikam se nežeň”, říkám si po pípnutí čipu na jejím startu.
Prvních pár set metrů skutečně jen netečně joguju než před sebou uvidím jednoho ze závodníků. Okamžitě mi to v mozku přeskakuje, snažím se tomu čelit ale je to silnější než já. Bouchají mi saze.
Začíná zběsilý úprk, skáču po kamenech jako kamzík. Je to vlastně taková zábavná hra, kdy místo pro doskok vybíráte až v posledních zlomcích sekundy před dopadem.
Předbíhám asi 5 lidí, píp, konec prémie a jsem v další občerstvovačce ve Ferdinandově. Samozřejmě rozbitej jak cikánský hračky. Ale šťastnej a celkově 30. čas. Doplním zásoby, nechám se zlít od hlavy k patě a jdu na nejdrsnější výstup celého závodu.
Jméno toho kopce se mi v průběhu jeho výšlapu vrylo do paměti. Olivetská hora. Naštěstí je tu potok, takže chladím přehřáté tělo a máchám si čepici. Much better!
Kopec se náhle narovnává, zkouším “protáčet” unavené kotníky indiánským během. Jde to ztuha a začínám chytat křeč do stehna. Dopuju se energetickou tyčinkou a hořčíkem.
5 km do další občerstvovačky na 56. km v Bedřichově. Najednou mnou prostupuje síla. Indiánský běh přechází v klus a cítím se opravdu dobře. Ve stanici se nechávám celý sprchovat studenou vodou, cítím pach spáleniny a zahaluje mě dým (just kidding). Pořádně se nadopuju, už je to za pár. Ovšem obsluha varuje, že prvnímu těch posledních 12 km zabralo 2 hodiny. Da fuck? Tak to bude moc vypečený zbytek.
Výstup sjezdovky, seběh, pohoda. Co to ta obsluha mlela, musely se splést. Už jen jediný kopec a jsem doma.
Sebíhám do Janova a následují nekonečné schody. “Co to má být, ten kopec tu být neměl?!”. Uvědomuju si svojí chybu, na výstup na Severák jsem úplně zapomněl. Absolutně mi docházejí síly.
Potkávám trutnovského Dejv Runnera, který se přidává. “Jsem rád, že jsem ten meloun stihnul vyzvracet než jsi dorazil”, říká mi s úsměvem.
Slíbíme si, že to do konce dáme spolu. Po cestě dopujeme chlazenou kolu, která nás parádně nabije. “Takže pod 10 hodin, jo?”
V celku brutální lesní seběh do Josefova Dolu dáme svižně a jsme pod posledním kopcem – sjezdovkou Lucifer. Dejv nastavuje robotické tempo a postupně míjíme jednu zombie za druhou. Počet vytuhlých běžců na pokraji sil je skutečně velký a my se posunujem v pořadí nahoru.

Nakonec se bohužel Dejf neudrží a zhruba 300 m pod vrcholem už jsem sám. Ale to už výstup končí a následuje grand finále na Hájence. Je to tam – 68 km za 9:56:13 a celkové 61. místo. Ihned po proběhnutí cílové pásky mě chytají křeče do celých nohou, takže se jen svalím na stranu mezi ostatní finishery. Šťastný a plný dojmů.

A tohle je ten výsledný pekelný jizerský motýlek. V kombinaci s tropickým počasím to bylo více než vydatné sobotní kombo. 10 závodníků prý skončilo v nemocnici. Nicméně to alespoň pro mě byl jeden z nejkrásnějších dosavadních běhů, takže příští rok se doufám sejdem zase na značkách.

Články ze stejného soudku

• Cesta k Round C – projekt Price f(X)
• 2018 a TopMonks
• Osamělost leaderů
• Brousím prezentační dovednosti
• Krkonošská 100 – pitoreskní běh přes Krkonoše
• Pan manažer primeros
• Kam se poděla urgence II. – Odpovědi
• Kam se poděla urgence aneb lenoši kolem nás
• Manipulační technika: Opájení štěstím
• Chcete být führer/leader/duce?